Naše Lentilka – Košice peace marathon 2023

Naše běžkyně Lenka Longauerová je prvním běžcem, co se postavila na dlouhý a těžký maratón v zahraničí na Slovensku. Závod byl v Košicích a město slavilo 100 let. Krásné to číslo na pořádání závodu ve svém městě. U kulatých čísel ještě zůstaneme, protože Lentilka, jak se ji přezdívá v tomto roce oslavila krásných 50 let. Jak se na závod připravila, užila a jaké měla pocity si může přečíst jedině u nás. Ještě, než odpoví Lentilka chtěl bych touto cestou moc poděkovat jejímu výsledku v Košicích. Jejímu elánu, který dodává vždy když přijde na naše Ranní rozcvičky. Jejímu smíchu, který rozzáří všechny běžce. Milá Lenko za naši skupinu Rozběhej Litvínov ti ještě jednou přejeme všechno nejlepší k tvým nádherným narozeninám. Věk je jen číslo a věříme, že běh u tebe ještě nekončí. Těšíme se na tvé návštěvy při nedělních rozcvičkách. Tak a už na to, jak to vlastně vše bylo a dopadlo.

Lentilka: 

Košice jsem si vybrala proto že jsem věděla že slaví 100 let a já 50 let, takže taková oslava. Už v roce 2020 jsem věděla že tam chci být. Byl to můj běžecký sen. Atmosféra byla neskutečná. Košičani tím úplně žili fandili všude kde se dalo fakt paráda bylo tam strašně moc lidí, takže sem tam něco nebylo perfektní, ale za mě z pohledu závodníka vše perfektní Od vyzvednutí čísla až po doběhnutí, občerstvení na každém 5 km od vody po banány sušenky za mě vše Přirovnat závod asi nedovedu každý má své. Pro mě to bylo úžasný i přes to že to bylo náročný. Závod mi dal asi to že mé tělo i přes to že mi není dvacet je stále schopné se na něco takového jako je maraton připravit a co mi vzal asi jen jeden nehet na noze Příprava na závod byla to je jasný. Ta je pro mě náročná vždy, jsem totiž člověk, který má k tomuto závodu velký respekt dokáže hodně dat ale také vzít. Nervozita samozřejmě byla ale věděla jsem s čím na tento závod jdu. Pro mě je nejdůležitější vždy ve zdraví doběhnout do cíle bez ohledu na čas, takže jsem si řekla, když to půjde zkusím pod 4 h. Rozběhnuto bylo až do 30 km pak se ozval hamstring který mě trápil, takže jsem si řekla zpomal jinak se může stát, že nedoběhneš a já prostě chtěla tu medaili na 32 km to šlo pak jsem musela zpomalit. Na dalším 37 km jsem musela do sebe hodit magnezium trosku se projít a poslední 2 km už sem zase mazala, když jsem probíhala cílem s časem 4.18 byla jsem šťastná, jak blecha, když vidíte na 39 km jak holčina upadne a má po závodě je to smutné Závod byl krásný ale zároveň náročný každopádně jsem šťastná že jsem tam mohla být. Všem moc děkuju za podporu mé rodině, která semnou byla a všem ostatním že na mě mysleli a drželi palce